Srážka jízdy u Střezetic byla součástí rozhodující bitvy prusko-rakouské války r. 1866, která se odehrála 3. července 1866 u Hradce Králové (podrobnosti o těchto historických událostech zde). Již velmi brzy po válce, a poté především v 90. letech 19. století, bylo na tomto bojišti vybudováno velké množství pomníků. O ty od r. 1888 pečoval „Komitét pro udržování pomníků na bojišti Králové-hradeckém“, založený účastníkem bitvy u Hradce Králové Janem Nepomukem Steinským. „Komitét“ byl později zastřešen centrální organizací – „Ústředním spolkem pro udržování vojenských pomníků z r. 1866 v Čechách“.
Zmíněné spolky se kromě péče o stávající pomníky staraly rovněž o budování nových památek. V květnu 1913 se „Ústřední spolek“ rozhodl „krví nasáklou půdu u Střezetic ke vzpomínce na slavnou jezdeckou bitvu ozdobit velkým pomníkem“, neboť tuto srážku zde zatím nepřipomínala žádná památka. Na její stavbu však neměl sám „Ústřední spolek“ dostatek financí a vyhlásil proto všeobecnou sbírku. Slavnostní odhalení bylo předběžně naplánováno na 50. výročí bitvy u Hradce Králové, tj. na 3. červenec 1916. „Ústřední spolek“ rovněž zakoupil nedaleko Střezetic pozemek, kde měl být monument zřízen. O návrh pomníku byl požádán osvědčený architekt Václav Weinzettl, ředitel kamenosochařské školy v Hořicích, jehož četné pomníky dodnes zdobí mnohá bojiště z prusko-rakouské války r. 1866. Ten ještě na jaře 1913 vypracoval předběžné skici pomníku.
Všechny smělé plány pohřbila 1. světová válka. Peníze se nedostávaly na mnohem důležitější věci, než byla stavba pomníku. Ačkoliv byla již před vypuknutím války vybrána nemalá finanční částka, po vzniku samostatného Československa již postavení pomníku nepřicházelo z politických důvodů v úvahu a shromážděné peníze byly použity na renovaci Ossaria na Chlumu. Po 2. světové válce byly všechny spolky, které pečovaly o pomníky z války r. 1866, podobně jako řada dalších občanských organizací, rozpuštěny a jejich činnost byla zakázána.
